25 C 275/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný cestoval dne [datum] veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobce, aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinen zaplatit žalobci jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 1 524 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě, soud ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval linkou [anonymizováno] [číslo] dne [datum] bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 1 524 Kč. Žalobce rovněž prokázal, že dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu podle ust. § 142a o.s.ř. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ust. § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ust. § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle ust. § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí ode dne následujícího po splatnosti až do zaplacení. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Úspěšný žalobce má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměny advokáta podle ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč, paušální náhrady podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také z náhrady 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem 2 089 Kč.