25 C 278/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 2 895 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalované dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku 20 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 16 259 Kč, celkem tedy 36 259 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 015 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze 17 105 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 2 895 Kč (20 000 Kč – 17 105 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalované byla dne [datum] odeslána poštou předžalobní upomínka dle § 142a odst. 1 o.s.ř. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v listopadu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u zápůjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 8,94 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,82 %. Navýšení zápůjčky 20 000 Kč o 16 259 Kč (při délce zápůjční doby 18 měsíců) maximální akceptovatelnou hranici úroku 26,82 % ročně přesahuje, když za rok by měla žalovaná zaplatit 10 839,33 Kč, nejvyšší akceptovatelná hranice však odpovídá částce 5 364 Kč ročně. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku 20 000 Kč, uhradila celkem 17 105 Kč. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku 2 895 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] až do zaplacení, když žalobce zaslal žalované dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalované dne [datum], žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím desetidenní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, tj. dne [datum]. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 94 % (neúspěšný byl ze 6 %). Právo na náhradu nákladu řízení ve výši 88 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 88 %, tj. 1 310 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.