25 C 294/2021-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 21 378,17 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobce dále uvedl, že na základě uvedené smlouvy jeho právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit dále částku 15 191 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 660 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 620 Kč (poslední splátka ve výši 611 Kč). Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 1 320 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 698,17 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 621,83 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem, zatímco žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce, který pak dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že smluvní strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., na jejímž základě se zavázal právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému 22 000 Kč, přičemž podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že uvedená částka mu byla předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o celkem 15 191 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 620 Kč (poslední splátka 611 Kč). První splátkové období přitom začalo běžet dnem uzavření smlouvy, tj. dnem [datum]. Ve smluvních podmínkách smlouvy bylo ve vazbě na trvání smlouvy po celou sjednanou dobu uvedeno, že roční sazba úroku činí 29 % a RPSN 168,14 %. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, když celkem uhradil pouze částku 1 320 Kč (dle tabulky umoření zaplatil žalovaný částku 620 Kč dne [datum] a částku 700 Kč dne [datum]). Žalobce tak požaduje, aby mu žalovaný zaplatil na dlužné jistině částku 21 378,17 Kč, protože z celkové žalovaným uhrazené částky 1 320 Kč započetl částku ve výši 698,17 Kč na částečnou úhradu poplatku a částku ve výši 621,83 Kč použil na částečnou úhradu jistiny, a dále pak 3 508,69 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], a dále pak 5 476,37 Kč jako úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] Vedle toho žalobce uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 378,17 Kč za období od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 21 378,17 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce podacím lístkem ze dne [datum] prokázal, že žalovanému zaslal poštou předžalobní upomínku. 6. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Především se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3. o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 8. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v prosinci 2018 dle statistiky ČNB (ARAD systém časových řad UK 4) činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti na spotřebu 8,59 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 25,77 %. Ve smlouvě byla sice formálně sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně, avšak je zcela zřejmé, že částka 15 191 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnutých 22 000 Kč, výrazně přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry a půjčky v daném období (25,77 % z 22 000 Kč činí 5 669,4 Kč), přičemž struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, aby obcházela zákon, pokud jde o sjednanou výši smluvního úroku, který je stanoven částkou 3 935 Kč, což odpovídá 17,9 % z jistiny. U ostatních položek (částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) představuje jejich součet částku 11 256 Kč, tj. 51,2 % z jistiny. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce jako celek uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady zápůjčky svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku ze zápůjčky, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlou