25 C 310/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal žalobou podanou dne [datum] zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále též jen jako„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalobci. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 9 900 Kč, celkem tedy 21 900 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 365 Kč. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 2 000 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 10 000 Kč (12 000 Kč – 2 000 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 368,96 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně za období od [datum] do [datum], a dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla dne [datum] odeslána poštou předžalobní upomínka dle § 142a odst. 1 o.s.ř. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Soud shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v červenu 2019 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností nad jeden rok do pěti let (včetně) pro potřeby domácnosti 8,27 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 24,81 % Smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 32,15 % ročně, k tomu je však pro posouzení platnosti smlouvy třeba uvažovat tuto jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smluvních podmínkách je dále mj. stanoveno, že výše RPSN činí 215,38 %. Přestože RPSN není totéž, co je úrok, je zřejmé, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnuté částky úvěru, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částka, kterou měl žalovaný uhradit, tak dosahuje ve svém souhrnu, i přes nezapočtení poplatku za pojištění Credit Life, jakožto zákazníkem volitelné položky, 80 % jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru ohledně nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Žalobci tak z důvodu absolutní neplanosti smlouvy vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. 7. Soud z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10 000 Kč (12 000 Kč – 2 000 Kč, které žalovaný uhradil). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanému doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne [datum], tj. [datum], žalovaný se dostal do prodlení až uplynutím 10. dne od tohoto data, tj. dne [datum], když v oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dní a jelikož konec lhůty připadá na neděli [datum], prodlení nastalo až následující pracovní den, tj. v pondělí [datum]. V této souvislosti byl žalobci přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 96 % (neúspěšný byl ze 4 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 92 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 92 %, tj. 1 370 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.