25 C 311/2021-35 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 155 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná využila dne [datum] přepravních služeb spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) bez platné jízdenky, čímž porušila § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, za což jí původní věřitel vyměřil přirážku 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s realizační smlouvou o postoupení pohledávek spol. [právnická osoba], reg. č. UK [PSČ] 848, (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaná je tedy povinna zaplatit jízdné ve výši 155 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 155 Kč a úrok z prodlení žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Následně přechodný věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne [datum] [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec] [část obce] bez platné jízdenky, jak plyne z potvrzení o nedodržení [anonymizováno], na kterém je žalovaná identifikována uvedením čísla občanského průkazu (jeho vydání žalované bylo potvrzeno zprávou [stát. instituce] ze dne [datum] k žádosti soudu) a který žalovaná stvrdila svým podpisem. Dle potvrzení o nedodržení [anonymizováno] činí výše jízdného částku 155 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, celkem tedy dlužná částka představuje 1 155 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu k zaplacení ze dne [datum]. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. o.z., přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno. 6. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.