25 C 322/2021-59 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč coby nesplacené jistiny a částky 705 Kč coby smluvní pokuty, a to s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 18 416 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Následně byla předmětná pohledávka, která je předmětem této žaloby, postoupena žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Celková hodnota pohledávky za žalovaným činila ke dni postoupení 18 231 Kč, skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 705 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 711,82 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] z jistiny ve výši 15 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje nesplacený úrok, který kapitalizovala na částku 2 376 Kč spolu s paušální náhradou nákladů na upomínání žalovaného ve výši 150 Kč, tj. celkem 2 526 Kč, když sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku činila 50 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost platit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 705 Kč, počítáno ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. [datum], z dlužné jistiny pohledávky ve výši 15 000 Kč, do [datum]. Žalobkyně závěrem žalobního návrhu uvedla, že žalovanému zaslala poslední upomínku před podáním žaloby, a to ze dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] plyne, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky vymáhané touto žalobou žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], čímž splnil svou informační povinnost ve smyslu ust. § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 15 000 Kč s termínem splatnosti 30 dnů od poskytnutí úvěru, a to jako dodatek novelizující smlouvu o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, což učinil dne [datum] platbou ve výši 3 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet], jak plyne z výpisu z účtu [obec] spořitelny [číslo] dále dne [datum] platbou ve výši 10 000 Kč, jak plyne z výpisu z účtu [obec] spořitelny [číslo] konečně i dne [datum] platbou ve výši 2 000 Kč ve prospěch téhož čísla účtu, jak plyne z výpisu z účtu [obec] spořitelny [číslo]. Žalovaný se oproti tomu zavázal celkem zaplatit původnímu věřiteli částku 18 416 Kč, jak uvádí smlouva v řádku„ celkem ke splacení bez prodloužení“, přičemž zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 277,08 % ročně, jako pevná, a RPSN činilo za celý úvěr 1 230,5 %. Na str. 3 smlouvy bylo ujednáno, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění klienta, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek 50 Kč za každou jinou (než ve smlouvě specifikovanou) písemnou upomínku. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel zaslal žalovanému upomínku ze dne [datum], dále opakovanou výzvu k úhradě ze dne [datum] a předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum]. Žalobkyně konečně i prokázala, že dopisem ze dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 11. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo požadovat smluvní pokutu sjednanou dle str. 3 smlouvy o úvěru, tj. pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky ve vý