25 C 326/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal na žalovaném peněžitého plnění v částce 1 510 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný cestoval dne [datum] veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem byl právní předchůdce žalobce, a to [ulice] [anonymizováno] [územní celek], a.s., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinen zaplatit jízdné ve výši 10 Kč spolu s přirážkou 1 500 Kč, tj. celkem 1 510 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce i žalovaného ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce ani žalovaný na výzvu nereagovali, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] linkou [anonymizováno], číslem vozidla [anonymizováno], kdy bylo v čase kontroly [údaj o čase] [anonymizováno] zjištěno, že takto činí bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit žalobci jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 1 510 Kč. Žalobce rovněž prokázal, že dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. o.z., přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobce prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí podle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.