25 C 344/2021-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval ve dnech [datum] a [datum] vozidly městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2× 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2× 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 040 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] [anonymizováno] linkou [číslo] kdy bylo v čase kontroly [údaj o čase] hod. zjištěno, že takto činí bez platného jízdního dokladu, a současně žalovaný cestoval i dne [datum] [anonymizováno] linkou [číslo] kdy bylo v čase kontroly [údaj o čase] hod. zjištěno, že takto činí bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 3 040 Kč. Žalobkyně rovněž prokázala, že ve dnech [datum] a [datum] byly žalovanému zaslány předžalobní upomínky s výzvou k úhradě, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž ve vztahu k dlužnému jízdnému ze dne [datum] došlo k prodlení s úhradou dluhu ve druhém pololetí roku 2020 při výši zákonného úroku z prodlení 8,25 % p.a. a ve vztahu k dlužnému jízdnému ze dne [datum] došlo k prodlení s úhradou dluhu v prvním pololetí roku 2020 při výši zákonného úroku z prodlení 10,00 % p.a. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, doplatek soudního poplatku 600 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 200 Kč.