25 C 358/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 12 480 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jakož i dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejichž nedílnými součástmi byly smluvní podmínky otištěné vždy na zadní straně smlouvy. Současně žalobce uvedl, že na základě smluv se původní věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalované částky 6 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnutou částku 6 000 Kč ze dne [datum] vrátit s navýšením o 4 176 Kč a částku 10 000 Kč poskytnutou dne [datum] s navýšením o 6 960 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaná uhradila dluh pouze zčásti, když na půjčku ze dne [datum] neuhradila ničeho a na půjčku ze dne [datum] zaplatila 3 520 Kč. Původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku žalobci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657- 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 6 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 4 176 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. První splátku byla žalovaná povinna uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. A dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657- 658 obč. zák., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 6 960 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. První splátku byla žalovaná povinna uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. Žalobce prokázal, že žalované zaslal dne [datum] předžalobní upomínku s výzvou k úhradě, avšak žalovaná na dlužné částce neuhradila ničeho. 5. Žalobce uvedl, že žalovaná nehradila řádně a včas dohodnuté splátky, když ke dni postoupení pohledávky dlužila na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 10 173 Kč bez příslušenství, které tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení a na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 13 440 Kč bez příslušenství, které tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce dále uvedl, že se po žalované domáhá pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, konkrétně požadoval zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 6 309 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, a dále rovněž požadoval zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 480 Kč (představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na předmětnou pohledávku ve výši 3 520 Kč), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 6 933,60 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny 6 480 Kč od [datum] do zaplacení. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali jsou smlouvy o půjčce platnými právními úkony či nikoliv, když je zjevné, že byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské a žalovaná vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv. 8. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a R 52/2005) je zřejmé, že za rozpornou s dobrými mravy je považována smluvní odměna za poskytnutí peněz přesahující podle míry rizika s tím spojené v procentní výši přesahující dvoj až trojnásobek smluvního úroku za který k datu poskytnutí peněz při stejné délce splácení pro spotřebitelské účely poskytovaly peníze bankovní subjekty v České republice. Průměrnou úrokovou sazbu pro jednotlivé druhy úvěrů přitom eviduje Česká národní banka v databázi ARAD veřejně dostupné na webových stránkách této instituce a v posuzované věci je zřejmé, že bankovní instituce v měsíci červnu 2008, kdy byla první z půjček poskytnuta, půjčovaly peníze spotřebitelům – domácnostem se splatností do jednoho roku s průměrným úrokem 12,73 % ročně a se splatností od jednoho roku do pěti let s průměrným úrokem ve výši 13,45 % ročně. V měsíci březnu 2008, kdy byla druhá z půjček poskytnuta, půjčovaly bankovní instituce peníze spotřebitelům – domácnostem se splatností do jednoho roku s průměrným úrokem 13,21 % ročně a se splatností od jednoho roku do pěti let s průměrným úrokem ve výši 13,72 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je u první z půjček 40,35 % ročně a u druhé z půjček 41,16 % ročně. Při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě [číslo] ze dne [datum] je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 206,8 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, když se žalovaná zavázala vrátit částku 6 000 Kč s navýšením o 4 176 Kč, kteréžto navýšení představuje