25 C 45/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 096 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vozidly městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 3× 20 Kč a 2× 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 4× 1 500 Kč a 1× 3 000 Kč, celkem tedy částku 9 096 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] v čase [údaj o čase] hod. [anonymizováno] linkou [anonymizováno], dne [datum] v čase [údaj o čase] hod. [anonymizováno] linkou [číslo] dne [datum] v čase [údaj o čase] hod. [anonymizováno] linkou [číslo] dne [datum] v čase [údaj o čase] hod. [anonymizováno] linkou [číslo] dne [datum] v čase [údaj o čase] hod. [anonymizováno] linkou [číslo] přičemž ve všech těchto případech tak činil bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] k úhradě dlužných částek. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl v případě dnů [datum] a [datum], kdy žalovaný užil tramvajové a trolejbusové linky, posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění, a v případě dnů [datum], [datum] a [datum], kdy žalovaný užil autobusových linek, posuzován ve smyslu ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších změn a doplnění. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. V části, v níž se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení přirážky k jízdnému, pokud se týká přestupku žalovaného ze dne [datum] v čase 1:34 hodin, musela být žaloba co do částky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť ustanovením § 18a odst. 3 větou druhou zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je stanoveno, že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, avšak žalobkyně si nárokovala částku ve výši 3 000 Kč. V ostatním byly nároky žalobkyně dány, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení, pokud měl neúspěch v poměru nepatrném. Žalobkyně byla v řízení nepatrně neúspěšná, soud tak žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení tak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.