3 C 128/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 3 000,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku, poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr v částce 2 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit jednorázově nejpozději do [datum] společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 682,23 Kč. Žalovaný však úvěr ani poplatek ve sjednané době splatnosti neuhradil. Žalobkyně tak kromě vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od dne následujícího po datu splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení. Konečně žalobkyně vznesla i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 318 Kč s uvedením, že požaduje smluvní pokutu pouze do výše 50 % jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet. Zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně a RPSN 4 510,21 %. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit žalobkyni částku 2 682,23 Kč, a to jednorázově v době splatnosti 28 dnů od odeslání finančních prostředků, které byly odeslány rovněž dne [datum], jak je doloženo oznámením Komerční banky o provedení příkazu k úhradě. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu bylo čl. 4 odst. [číslo] smlouvy ujednáno, že má žalobkyně právo uplatnit sankci na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby dne [datum] upomínkou zaslanou prostřednictvím e-mailové komunikace. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 9. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 10. Soud žalobu shledal důvodnou, když učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 682,23 Kč vzniklo i právo požadovat smluvní pokutu podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. sjednanou dle čl. 4 odst. [číslo] smlouvy, tj. pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 2 000 Kč uplatněnou od dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum] do [datum] v celkové výši 318 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 11. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 600 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000,23 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází vzhledem k nepřípustnosti odvolání z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.