3 C 180/2022-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částek 1 059 Kč, dále 1 063 Kč, dále 1 159 Kč, dále 1 155 Kč a 1 155 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný využil ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] přepravních služeb spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) bez platné jízdenky, čímž porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, za což mu původní věřitel vyměřil přirážku 5× 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s realizační smlouvou o postoupení pohledávek spol. [právnická osoba], reg. č. UK [PSČ] 848, (dále jen„ přechodný věřitel“), která pohledávky postoupila na základě smluv o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyni. Žalovaný je tedy povinen zaplatit dlužné jízdné v celkové výši 591 Kč, přirážku ve výši 5× 1 000 Kč a úrok z prodlení žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou přechodnému věřiteli, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Následně přechodný věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], [datum] a [datum]. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] hl.n. bez platné jízdenky, když výše jízdného činila 59 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, dále cestoval dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce] bez platné jízdenky, když výše jízdného činila 63 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, dále cestoval dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] [část obce] bez platné jízdenky, když výše jízdného činila 159 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, dále cestoval dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] [část obce] bez platné jízdenky, když výše jízdného činila 155 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč a dne [datum] vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] [část obce] bez platné jízdenky, když výše jízdného činila 155 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, což žalobkyně doložila příslušnými potvrzeními o nedodržení SPPO. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani přes předžalobní upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum]. 5. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. o.z., přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok po právu, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. 6. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) na částku 1 000 Kč podle Položky 1 bod 1. písm. a), zbývá tak uhradit 600 Kč. 7. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.