3 C 189/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 606 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici„ doručovatel balíkový s řízením vozidla“. Dne [datum] žalovaný v obci [obec] poškodil služební vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Škoda na vozidle způsobená byla vyčíslena na částku 36 059 Kč. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] poskytla žalobkyni v souvislosti se způsobenou dopravní nehodou pojistné plnění ve výši 32 453 Kč, domáhá se žalobkyně po žalovaném úhrady spoluúčasti ve výši 3 606 Kč. Žalovaný však do dnešního dne nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu ze strany žalobkyně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] pracovní smlouvu na dobu určitou do [datum] se zkušební dobou 3 měsíce. Na základě této smlouvy pracoval žalovaný pro žalobkyni na pozici doručovatel balíkový s řízením vozidla se dnem nástupu do práce [datum]. Dne [datum] uzavřeli účastníci dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Dne [datum] došlo ze strany žalovaného ke zrušení pracovního poměru ve zkušení době. Ze záznamu o dopravní nehody bylo zjištěno, že žalovaný poškodil dne [datum] v 10:50 služební vozidlo tov. zn. Peugeot Boxer, [registrační značka], neboť neodhadl vzdálenost mezi kamenem a vozidlem a tím došlo k poškození zadního blatníku na pravé straně. Z technického průkazu shora uvedeného vozidla bylo zjištěno, že vlastníkem je společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Opravu vozidla provedla společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [anonymizováno] ze dne [datum] znějícím na částku 39 700 Kč. Žalobkyni pak byla oprava vozidla vyúčtována hromadným daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum]. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH byla škoda vyčíslena na částku 36 059 Kč. Vzhledem k tomu, že škoda nepřesáhla 4,5 násobek průměrného měsíční výdělku žalovaného, který v rozhodném období činil 21 510 Kč, byla mu k náhradě předepsána v celé částce, tedy ve výši 36 059 Kč. Poškození vozidla bylo nahlášeno na [právnická osoba], která poskytla pojistného plnění ve výši 32 453 Kč. Spoluúčast žalovaného tak činí částku 3 606 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný žalobkyní vyzván na základě předžalobní upomínky ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaný však ani na základě této výzvy nic neuhradil. 4. Podle § 249 odst. 1, věta prvá, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. 5. Podle § 250 odst. 1 ZP, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 6. Podle § 257 odst. 2, věta prvá, ZP, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 7. V daném případě bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného v rozhodném období činil částku 21 510 Kč. Způsobená škoda byla vyčíslena na částku 36 059 Kč. Žalovaný byl tedy povinen uhradit celou výši vzniklé škody. [právnická osoba] však vyplynulo, že tato poskytla na pojistném plnění částku ve výši 32 453 Kč a žalovaný je tak povinen uhradit zbývající část ve výši 3 606 Kč. Žalobě tak bylo v plné rozsahu vyhověno, neboť žalobkyně oprávněnost svých nároků prokázala listinami, žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nároky žalobkyně nezpochybnil. Žalovaný je dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uhradit žalobkyni rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za řízení 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč.