3 C 218/2022-11 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 250 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si účastnice ujednaly, že žalobkyně na požádání žalované poskytne v její prospěch peněžní prostředky do určité částky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty převodem na jí sdělený bankovní účet. Žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalované na základě bodu 4.5 smlouvy zaslala každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž byla uvedena aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaná byla povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. celkem 1 000 Kč. Žalovaná byla dále povinna hradit úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ, že se stane celý dluh splatným, byla žalovaná povinna uhradit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu žalované. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému úvěru činí 2 887 Kč. Dle bodu 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že bude-li žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.6 smlouvy bylo dále dle žalobních tvrzení sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne [datum]. Součástí dlužné částky jsou vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně neeviduje ke dni podání žaloby žádnou úhradu žalované na dlužnou částku. S odkazem na bod 6.5 smlouvy (splatnost celého dluhu z důvodu prodlení po dobu delší než 2 měsíce) vznáší žalobkyně žalobou nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 250 Kč, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení od [datum], a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Dne [datum] byla žalované zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, avšak bezvýsledně. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99 /1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) uzavřely na dobu neurčitou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do určité částky. [jméno] 2.1 smlouvy byl dohodnut úvěrový limit až do výše 50 000 Kč. [jméno] 2.2 však bylo ujednáno, že žalovaná není povinna úvěr čerpat a rovněž, že výše jednotlivých čerpání je omezena. [jméno] 4 smlouvy bylo dohodnuto splácení úvěru, a to tak, že klientka je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru. Výše minimální splátky činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Pokud je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Jak vyplývá z bodu 5.1 smlouvy, žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. V bodě 6.1 bylo sjednáno, že žalovaná uhradí za poskytnutí úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným (s odkazem na čl. 6 smlouvy), bylo účastníky ujednáno, že je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu klientka povinna zaplatit sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Dle bodu 6.2 smlouvy je žalovaná povinna v případě prodlení hradit žalobkyni též úrok z prodlení v zákonné výši. [jméno] 6.6 smlouvy bylo ujednáno pro případ prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části, že je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, přičemž tato náhrada bude činit 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Podle bodu 6.5 smlouvy v případě, že bude klientka v prodlení se splacením dluhu či jeho části podobu delší než dva měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným. Z výpisu k revolvingovému úvěru, číslo výpisu [číslo], bylo zjištěno, že v říjnu 2021 byla k zákaznickému číslu [číslo] čerpána částka ve výši 5 000 Kč. Z výpisů [číslo] bylo zjištěno, že v měsících listopad 2021 až únor 2022 nebyla k zákaznickému číslu [číslo] čerpána žádná další částka. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že na ve smlouvě uvedený účet žalované byla vyplacena dne [datum] částka ve výši 5 000 Kč. V průběhu řízení žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh uhradila ani jinak žalovaný nárok nezpochybnila. Žalobkyně dále prokázala, že žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dlužné částky do [datum]. 4. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. Shora uvedenou uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, žalovaná proto zcela evidentně musela být v tíživé situaci. Žalobkyně tak nepochybně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužnice platit úrok 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně plus dále poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, a to za stavu, kdy dle statistky [obec] národní banky (tabulka B1 [číslo]) představovala roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami dom