3 C 223/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 300,1 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, ceník a podmínky pro používání karty. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich čerpání. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a od smlouvy odstoupila. Žalobkyně tedy uplatňuje na vyčerpaných prostředcích částku 5 482,10 Kč a na poplatcích částku 1 818 Kč. Poplatky jsou tvořeny náklady za zaslání upomínek ve výši 1 200 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 618 Kč. Žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 5 000 Kč (čl. 3 [číslo]) na dobu neurčitou. Dle čl. 3 [číslo] smlouvy ve spojení s čl. 4 všeobecných obchodních podmínek účinných od [datum] (dále jen„ podmínky“) se žalovaný zavázal splatit vyčerpané finanční prostředky vždy do 20. dne měsíce, následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a v souladu s čl. 6 smlouvy v případě prodlení účelně vynaložené náklady za vymáhání pohledávky ve výši dle Ceníku. Jelikož žalovaný své povinnosti vůči žalobkyni neplnil řádně a včas, byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a žalobkyně následně v souladu s čl. 6 smlouvy úvěr zesplatnila a v souladu s čl. 8 a 8.6 smlouvy od smlouvy odstoupila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum] za současné výzvy k úhradě dlužné částky nejpozději do osmi kalendářních dnů od odeslání předmětné výzvy. Celková dlužná částka za žalovaným ve výši 7 300,10 Kč sestává z vyčerpaných finančních prostředků ve výši 5 482,10 Kč a poplatků ve výši 1 818 Kč, přičemž poplatky jsou tvořeny částkou 1 200 Kč (6× 200 Kč dle Ceníku) jako náklady za zaslání upomínek a částkou 618 Kč jako náklady za vymáhání pohledávky (čl. 6 smlouvy, oddíl upomínky, sloupec komplet ceník). Žalovaný neuhradil ničeho, k úhradě tak zbývá celkem částka 7 300,10 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovanému zaslala předžalobní výzvu dopisem ze dne [datum]. 4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 7. Soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který dosud nesplatil. Žalobkyni tak po zesplatnění úvěru vzniklo vedle práva na úhradu vyčerpaných finančních prostředků ve výši 5 482,10 Kč i právo na úhradu poplatků za zaslané upomínky a náklady za vymáhání pohledávky v souladu s čl. 6 smlouvy v celkové výši 1 818 Kč. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 300,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žaloby žalobkyně se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. 9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 10. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.