3 C 235/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný použil ke své přepravě ve dnech [datum] a [datum] vozidla městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2× 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2× 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 040 Kč a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním doručeným soudu dne [datum], když uvedl, že momentálně není ve věznici pracovně zařazen a dále k tomuto předložil potvrzení vězeňské služby, která tuto skutečnost zdůvodnila nedostatkem pracovních příležitostí ve věznici. Konečně se žalovaný odkázal i na předloženou korespondenci, kterou vedl s žalobkyní, přičemž žalobkyně žalovanému zaslala dopis ze dne [datum] se sdělením celkové výše závazku vůči ní a dále uvedla, že splátkový kalendář je možný, minimální měsíční splátka by pak činila 500 Kč. 3. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně svým podáním ze dne [datum], kterým sdělila soudu, že na žalobě trvá a souhlasí se splátkovým kalendářem s měsíčními splátkami ve výši 500 Kč. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 5. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] v čase 7:30 trolejbusovou linkou [číslo] dne [datum] v čase 15:43 autobusovou linkou [číslo] přičemž v obou těchto případech tak činil bez platného jízdního dokladu, jak prokazují záznamy o provedené přepravní kontrole. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2× 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 2× 1 500 Kč, jak plyne z výňatku ze smluvních přepravních podmínek účinných od [datum]. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], avšak žalovaný neuhradil ničeho. 6. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl v případě ze dne [datum], kdy žalovaný užil autobusovou linku, posuzován ve smyslu ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších změn a doplnění, a v případě ze dne [datum], kdy žalovaný užil trolejbusovou linku posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl tak, že žalovanému umožnil splácet dluh v měsíčních splátkách, neboť žalovaný ve svém vyjádření odkázal na korespondenci s žalobkyní a z dopisu ze dne [datum] tak vyplynulo, že o této možnosti spolu jednali. Žalobkyně pak i na výzvu soudu sdělila, že se splátkovým kalendářem souhlasí. Soud shledal prostor pro uložení peněžitého plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s výší pravidelné měsíční splátky 500 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, to vše s výhradou ztráty výhody těchto splátek, pokud žalovaný neuhradí byť i jedinou ze splátek v plné výši a ve lhůtě její splatnosti. 8. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) na částku 1 000 Kč podle Položky 1 bod 1. písm. a), zbývá tak uhradit 600 Kč. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 200 Kč.