3 C 243/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný použil ke své přepravě dne [datum] vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 1 520 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval dne [datum] v čase 16:15 trolejbusovou linkou [číslo] přičemž tak činil bez platného jízdního dokladu, jak prokazuje záznam o provedené přepravní kontrole. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 500 Kč, jak plyne z výňatku ze smluvních přepravních podmínek účinných od [datum]. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], avšak žalovaný neuhradil ničeho. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází vzhledem k nepřípustnosti odvolání z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.