3 C 266/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná použila ke své přepravě dne [datum] vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázala platným jízdním dokladem. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 1 520 Kč a úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne [datum] v čase 10:30 autobusovou linkou [číslo] bez platného jízdního dokladu, jak je doloženo dohodou s cestujícím [číslo]. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 500 Kč, jak plyne z čl. IX. odst. 6. písm. a) Smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od [datum]. Žalobkyně doložila, že žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě téhož dne, avšak bezvýsledně. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.