3 C 292/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1 004 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného pojistného za období [datum] do [datum] na základě pojistné smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy pojistný produkt„ Autopojištění Combi Plus IV“. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum] na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to motocyklu tov. zn. [příjmení] typu SV, r.z. [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno]. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal hradit roční pojistné (po slevě) celkem ve výši 1 473 Kč, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako roční. Žalovaný však pojistné řádně nehradil, pročež pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] v souladu s upomínkou ze dne [datum] obsahující upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Ani po zániku pojištění žalovaný neuhradil ničeho a v řízení zůstal nečinným, k žalobě se nevyjádřil ani neoznačil důkazy, které by dávaly prostor k pochybnostem co do oprávněnosti žalovaného nároku. Žalovaný tak dluží žalobkyni pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 400 Kč, nadto žalobkyně po žalovaném požadovala dále částku 600 Kč (2× 300 Kč podle sazebníku nákladů účinného od 3. 6. 2019) coby náklady spojené s upomínám a vymáháním dlužného pojistného, celkem tedy dlužná částka představuje 1 004 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak bezvýsledně. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), které stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti zaniklo dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., který byl kapitalizován za období od [datum] do [datum] na výši 70 Kč. 5. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % z odměny a režijního paušálu ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 6. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází vzhledem k nepřípustnosti odvolání z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.