3 C 302/2021-34 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobkyně tento její nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od března 2020 do prosince 2020, který byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače. 2. Přípisem ze dne [datum] navrhla žalobkyně rozšíření žaloby podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) s odůvodněním, že v důsledku technické chyby v žalobním návrhu nezapočetla televizní poplatek za období od května 2019 do února 2020 ve výši [částka] O návrhu žalobkyně na rozšíření žaloby rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 16. prosince 2021, č.j. 3 C 302/2021-23, kterým připustil změnu žaloby pokud jde o neuhrazený poplatek za období od prosince 2019 do února 2020 v částce [částka], ve zbytku návrh na změnu žaloby nepřipustil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 4. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k přihlášení poplatníka České televize s výňatky § 3 a § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, neboť se žalovaný stal evidovaným odběratelem elektrické energie na adrese [adresa žalovaného]. Protože však žalovaný na dopis ze dne [datum] nereagoval, zařadila žalobkyně žalovaného do evidence plátců televizního poplatku, a to od listopadu 2018, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum] s předpisem prvního poplatku za měsíc prosinec se splatností do [datum]. Žalovaný však řádně neplatil televizní poplatky. Podanou žalobou v rozsahu po připuštění její změny usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2021, č.j. 3 C 302/2021-23, se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období od [datum] do [datum]. Televizní poplatek stanovený ve výši [částka] měsíčně představuje za období 13 kalendářních měsíců dluh ve výši [částka]. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba․ 6. Ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. je stanoveno:„ Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.“. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se od listopadu 2018 stal poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., a to postupem podle shora citovaného ustanovení § 3 odst. 4 téhož zákona. Z výpisu z evidence České televize, má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky za období od prosince 2019 do prosince 2020, tj. za období 13 kalendářních měsíců, kdy žalovaný ve stanovaných lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, nedostál svým povinnostem k úhradě poplatků a žalobkyni tak dluží celkem částku [částka]. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku [částka]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 bodu 1. sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a doplatek soudního poplatku ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z [datum], nález I. ÚS 1452/09 ze [datum], nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po [částka] (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.