3 C 303/2021-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za odběr elektřiny na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se ve smlouvě zaváhala hradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby v souladu se smlouvou. Za období [datum] – [datum] byla žalované fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována cena za dodávku elektrické energie v částce [částka]. Na tuto fakturu žalovaná dne [datum] dle tvrzení žalobkyně uhradila částku [částka], zbývá tak uhradit ještě [částka]. Za následující období [datum] – [datum] byla žalované fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována cena za dodávku elektrické energie v částce [částka]. Na tuto fakturu žalovaná dle žalobního tvrzení neuhradila ničeho. Žalobkyně žalované v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami (viz strana 3. všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny účinných od [datum]) vyúčtovala 4 × [částka] jakožto poplatek za upomínky s výzvami k úhradě splatných plateb ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná však uvedené částky žalobkyni dosud neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě vyhověl v rozsahu podle výroku I. tohoto rozsudku. V části, v níž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující výši zákonnou pro dané období, musela být žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Konkrétně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, avšak výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den druhého pololetí roku 2020 činila 0,25 %, což při zvýšení o 8 procentních bodů představuje výši zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení, pokud měl neúspěch v poměru nepatrném. Žalobkyně byla v řízení nepatrně neúspěšná, soud tak žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení tak představují soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastupování žalobkyně advokátem dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby á [částka], 4 × režijní paušál dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. á [částka], 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky [částka], tj. [částka], celkem tedy náklady řízení činí částku [částka].