3 C 306/2021-85 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) poskytla žalované finanční prostředky ve shora uvedené výši, a to na základě plnění z revolvingového úvěru, který si žalovaná sjednala k běžnému účtu č. [bankovní účet]. 2. Žalovaná navrhovala zamítnout žalobu s odůvodněním, že žalovanou uzavřená smlouva, na základě které došlo ke zřízení produktu Flexikredit, je absolutně neplatná. Žalovaná trpí celoživotně vážnou duševní poruchou, reziduální schizofrenií, která je nevyléčitelná. Žalovaná není schopná a ani v minulosti nebyla schopna porozumět důsledkům žádné ze smluv. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla omezena ve svéprávnosti s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, s tím, že mimo jiné není schopna uzavírat smlouvy jakéhokoliv typu. Ze shora uvedené rozsudku rovněž vyplynulo, že žalovaná žila se svým bratrem a jeho rodinou, kteří si jejím prostřednictvím sjednali několik půjček k platbě svých vlastních závazků. V rámci závěrečného návrhu pak žalovaná uvedla, aby v případě, že by soud žalobě vyhověl, bylo žalované umožněno s ohledem na její sociální a finanční situaci uhradit žalovanou částku ve splátkách ve výši [částka] měsíčně, neboť právě tuto výši by byla schopna měsíčně splácet. Zároveň navrhla, aby náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků. 3. Žalobkyně svoji účast při jednání omluvila s tím, aby nedocházelo ke zvyšování nákladů soudního řízení k tíži žalované. Zároveň souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. S odkazem na vyjádření žalobkyně tak bylo podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednáno v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 5. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná načerpala dne [datum] na svůj učet vedený u původního věřitele částku [částka]. Z předložené dispozice ke smlouvě o bankovních produktech bylo zjištěno, že k běžnému účtu založenému dne [datum] byl ke dni [datum] zřízen rovněž flexikredit s výši povoleného limitu [částka]. Dále bylo prokázáno, že žalovaná byla o ukončení poskytování flexikreditu k běžnému účtu a současného otevření úvěrového účtu ze strany právní předchůdkyně informována oznámením ze dne [datum]. Z doložených výpisů z úvěrového účtu a platební historie je zřejmé, že tato částka nebyla žalovanou uhrazena. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla odeslána následující den, jak vyplývá z podacího lístku. Žalovaná však do dnešního dne ničeho neuhradila. Pokud jde o majetkovou situaci žalované, tak z oznámení [obec] správy sociální zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že od [datum] pobírá žalovaná invalidní důchod třetího stupně v celkové výši [částka] měsíčně. Ze smlouvy o poskytnutí služby sociální péče v Domově pro osoby se zdravotním postižením ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že úhrada za stravu a ubytování činí [částka] měsíčně. Zároveň bylo zjištěno, že tato výše je oproti základní sazbě snížena, a to s ohledem na skutečnost, že žalované by po zaplacení úhrady nezůstala ani částka ve výši alespoň 15 % jejího měsíčního příjmu. Z výplatnic za měsíc leden a únor 2022 pak vyplývá, že žalované z měsíčního příjmu po odečtení úhrady za stravu a bydlení zbyde měsíčně [částka] (tedy 15 % jejího měsíčního příjmu). Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž byla žalovaná omezena ve svéprávnosti je zřejmé, že trpí závažnou duševní poruchou, která není pouze přechodného rázu, žalovaná není schopna posoudit obsah a důsledky uzavřené smlouvy. Dle rozsudku je žalovaná schopna nakládat pouze s částkou do [částka] týdně. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované na jí založený běžný účet č. [bankovní účet] částku ve výši [částka], přičemž tato částka byla následně ke dni [datum] převedena na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žaloba byla tedy s ohledem na zjištěné skutečnosti shledána důvodnou, neboť se žalovaná bez právního důvodu bezdůvodně obohatila na právní předchůdkyni žalobkyně a je tak povinna získanou a dosud nezaplacenou částku vrátit. Vedle toho vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalovaná na svoji obranu tvrdila pouze to, že s ohledem na její omezenou svéprávnost je smlouva absolutně neplatná. Předmětem tohoto řízení ovšem nebyly závazky plynoucí z uzavřené smlouvy a s tím spojené i související poplatky za upomínky, ale pouze plnění, které bylo žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto. Soud má za to, že sama žalobkyně si zřejmě byla vědoma toho, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti a z toho důvodu se domáhala pouze bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že k omezení svéprávnosti žalované došlo až od [datum] (dnem nabytí právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum]) neměla žalobkyně reálnou možnost tuto skutečnost při uzavírání původní smlouvy zjistit a měla tedy legitimní očekávání, že smlouva byla uzavřena platně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 vyplývá, že bezdůvodné obohacení může vzniknout i na straně osoby s omezenou svéprávností. Zároveň však Nejvyšší soud dodal, že "v zásadě objektivní povaha vztahu z bezdůvodného obohacení jednoznačně nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporujícím dobrým mravům.“ Nic podobného však žalovaná v tomto řízení ani netvrdila. Pokud má žalovaná za to, že se stala obětí podvodu, nechť učiní potřebné kroky v rámci trestního řízení. 10. Po zvážení situace žalované, která pobírá pouze důchod spojený s invaliditou 3. stupně ve výši [částka], když po odečtení úhrad spojených s pobytem v Domově pro osoby se zdravotním postižením jí měsíčně zbyde pouze částka ve výši [částka], umožnil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. žalované, aby dlužnou částku s příslušenstvím uhradila v měsíčních splátkách ve výši [částka], a to počínaje právní mocí tohoto rozsudku vždy k 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Navrhovanou výši měsíční splátky ve výši [částka] považoval soud vzhledem k celkové dlužné částce za neadekvátní. 11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, bylo postupováno podle § 150 o.s.ř a ačkoliv byla žalobkyně v této věci zcela úspěšná, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Vedle skutkového stavu věci soud zohlednil rovněž sociální a majetkovou situaci žalované. Dle názoru soudu by přiznání nákladů řízení mělo pro žalovanou citelný zásah do jejích majetkových poměrů, naproti tomu žalobkyně bude tímto rozhodnutím ovlivněna jen minimálně. Soud vzal v úvahu také to, že žalovaná nebyla v řízení nečinná a svoji situaci žalobkyni předestřela již ve svém vyjádření k předžalobní upomínce.