3 C 329/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od září roku 2019 až do března roku 2022, tj. celkem 31 měsíců. Tento poplatek byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnil žalovaný dnem [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v lednu roku 2019 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný však řádně neplatil televizní poplatky. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období od září roku 2019 do března roku 2022, tj. 31 měsíců. Televizní poplatek je stanoven ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž za období 31 měsíců po 135 Kč představuje dluh žalovaného na televizních poplatcích částku ve výši 4 185 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč spočívajících v nákladech na upomínání žalovaného, které na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uhradila žalobkyně této společnosti. Žalovaný svůj dluh k dnešnímu dni neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od ledna 2019 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z žalobních tvrzení plyne, že dluh žalovaného vznikl v období od září 2019 do března 2022 (když z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky), tj. 31 měsíců, kdy žalovaný televizní poplatky řádně nezaplatil, a to ve stanovených lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobkyni tak dluží částku 4 185 Kč. Z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala hradit společnosti [právnická osoba] paušální částky za vyhotovení a odeslání upomínek, a proto jí přiznal i nárok na zaplacení částky 63 Kč. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku 618,11 Kč, a to tak, že tento žalobkyně požadovala vždy od dne následujícího po splatnosti té které platby poplatku a ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 z [datum], nález I. ÚS 1452/09 ze [datum], nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází vzhledem k nepřípustnosti odvolání z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.