3 C 332/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jakož i dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejichž nedílnými součástmi byly smluvní podmínky otištěné vždy na zadní straně smlouvy. Současně žalobkyně uvedla, že na základě smluv se původní věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částky [částka] a [částka]. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnutou částku [částka] ze dne [datum] vrátit s navýšením o [částka] a částku [částka] poskytnutou dne [datum] s navýšením o [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, když na půjčku ze dne [datum] uhradil pouze částku [částka] a na půjčku ze dne [datum] uhradil částku [částka]. Původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657- 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši [částka], to vše v 53 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. A dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657- 658 obč. zák., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši [částka], to vše v 53 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 206,8 %. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní upomínku s výzvou k úhradě, avšak žalovaný i přesto na dlužné částce neuhradil ničeho. 5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, když nejpozději měl celkovou dlužnou částku na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] uhradit ke dni [datum], přičemž k tomuto dni činila dlužná jistina částku [částka] a souhrnný dlužný poplatek částku [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku [částka] ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Žalobkyně se ale rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, a nýbrž požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, tj. požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky ani ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], když nejpozději měl celkovou dlužnou částku z této smlouvy uhradit ke dni [datum], přičemž po tomto datu žalovaný provedl ještě částečnou úhradu, a proto podle vyčíslení k datu [datum] představovala dlužná jistina částku [částka] a souhrnný dlužný poplatek částku [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku [částka] ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Žalobkyně se ale rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, a nýbrž požaduje uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, tj. požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali jsou smlouvy o půjčce platnými právními úkony či nikoliv, když je zjevné, že byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské a žalovaný vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv. 8. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku,