3 C 341/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná cestovala dne [datum] vozidlem městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, aniž se na výzvu pověřené osoby prokázala platným jízdním dokladem. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka], celkem tedy částku [částka] a úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne [datum] v čase 12:39 tramvajovou linkou [číslo] přičemž tak činila bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni jízdné spolu s přirážkou v celkové výši [částka]. Žalobkyně rovněž prokázala, že dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum] s výzvou k úhradě, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 bodu 1. sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], doplatek soudního poplatku ve výši [částka] a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem [částka].