3 C 345/2021-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 po žalované domáhala jednak zaplacení částky 11 290 Kč s příslušenstvím jako částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 25. 2. 2006 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) a jednak zaplacení částky 10 075 Kč s příslušenstvím jako částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2005 mezi žalovanou a původním věřitelem. 2. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 20. 1. 2022 ve znění jeho opravy ze dne 21. 2. 2022 žalobu částečně zpět s odůvodněním, že smlouvu [číslo] nedohledala. V rozsahu žalobkyní učiněného zpětvzetí, tedy co do částky 10 075 Kč s příslušenstvím soud řízení zastavil, a to usnesením č.j. 3 C 345/2021-15 ze dne 1. 3. 2022, ve znění opravného usnesení č.j. 3 C 345/2021-24 ze dne 25. 8. 2022, které nabylo právní moci dne 27. 9. 2022. 3. Žalobkyně v žalobních tvrzeních stran nároku na vydání částky představující bezdůvodné obohacení ze smlouvy o půjčce [číslo] dále uvedla, že na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2007. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 24. 2. 2007. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a původní věřitel mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé dlužné částky a dále úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 710 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 19 258 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se rozhodla požadovat po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Požaduje tak po žalované uhrazení pouze dlužné jistiny ve výši 11 290 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 12 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na předmětnou pohledávku ve výši 710 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 679,87 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 11 290 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 12 679,87 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z dlužné jistiny od 25. 2. 2007 do 18. 12. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl dán k doručení dne 1. 2. 2021, jak je patrné z poštovního podacího archu. 6. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 2. 2006, jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657-658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 12 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši 7 968 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. První splátku byla žalovaná povinna uhradit 7. den od data uzavření smlouvy. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 199,4 %. Žalobkyně prokázala, že žalované byla dopisem ze dne 11. 11. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě, předaná k poštovní přepravě dne 12. 11. 2021, jak plyne z podacího lístku, avšak žalovaná i přesto na dlužné částce neuhradila ničeho. 7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali je smlouva o půjčce platným právním úkonem či nikoliv, když je zjevné, že byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská a žalovaná vystupovala podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv. 9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a R 52/2005) je zřejmé, že za rozpornou s dobrými mravy je považována smluvní odměna za poskytnutí peněz přesahující podle míry rizika s tím spojené v procentní výši přesahující dvoj až trojnásobek smluvního úroku, za který k datu poskytnutí peněz při stejné délce splácení pro spotřebitelské účely poskytovaly peníze bankovní subjekty v České republice. 12. Z veřejně dostupné databáze na webu [obec] národn