3 C 355/2021-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od [datum] do [datum], dále za období od [datum] do [datum], dále za období od [datum] do [datum] a konečně i za období od [datum] do [datum], tj. 20 měsíců. Tento poplatek byla žalovaná povinna platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnila žalovaná dnem [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná se v červenci 2002 přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Upomínkou k zaplacení ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši [částka]. Žalovaná však přesto řádně neplatila televizní poplatky. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období od [datum] do [datum], dále za období od [datum] do [datum], dále za období od [datum] do [datum] a konečně i za období od [datum] do [datum], tj. 20 měsíců. Televizní poplatek je stanoven ve výši [částka] měsíčně, přičemž za období 20 měsíců po [částka] představuje dluh žalované na televizních poplatcích částku ve výši [částka]. Žalovaná svůj dluh k dnešnímu dni neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná je od července 2002 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Z přehledu nezaplacených předpisů má soud za prokázané, že dluh žalované vznikl v období od listopadu 2018 do ledna 2019, dále za období od dubna 2019 do ledna 2020, dále za období od dubna 2020 do května 2020 a konečně i za období od srpna 2020 do prosince 2020, tj. 20 měsíců, kdy žalovaná televizní poplatky řádně nezaplatila, a to ve stanovených lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobkyni tak dluží celkem částku [částka]. Žalobkyně má právo požadovat po žalované v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku [částka]. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z [datum], nález I. ÚS 1452/09 ze [datum], nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po [částka] (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši [částka], kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.