3 C 356/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku v měsících listopadu 2019, dubnu 2020 a dále v období od července do prosince 2020. Tento poplatek byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnil žalovaný dnem [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v říjnu 2014 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši [částka]. Žalovaný však přesto řádně neplatil televizní poplatky. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období měsíce listopadu 2019, dubna 2020 a dále za období od července do prosince 2020. Televizní poplatek je stanoven ve výši [částka] měsíčně, přičemž za měsíc listopad 2019 činí předpis poplatku [částka] (pro předchozí mimořádné platby žalovaného). Za období sedmi měsíců po [částka] a jednoho měsíce po [částka] tak představuje dluh žalovaného na televizních poplatcích částku ve výši [částka]. 4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od října 2014 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Z výpisu z evidence České televize, má soud za prokázané, že dluh žalovaného vznikl za měsíce listopad 2019, duben 2020 a dále měsíce červenec až prosinec 2020, tj. 8 kalendářních měsíců, kdy žalovaný televizní poplatky řádně nezaplatil, a to ve stanovených lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobkyni tak dluží celkem částku [částka]. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku [částka]. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z [datum], nález I. ÚS 1452/09 ze [datum], nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po [částka] (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.