4 C 109/2022-53 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 3 105 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 509,55 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tento její nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. V žalobě dále uvedla, že žalovaný byl povinen tento poplatek platit, když se stal odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, čímž se považuje za poplatníka televizního poplatku, neboť na výzvu žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagoval a neprokázal tedy opak. 2. Žalovaný na výzvu soudu ze dne [datum] k vyjádření, zda se od [anonymizováno] [rok] zdržoval na adrese [adresa žalovaného], kde měl být dle důkazů předložených žalobkyní odběratelem elektrické energie, nereagoval. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] reagovala na sdělení žalovaného ze dne [datum], kterým se vyjadřoval k místě svého pobytu, když v tomto svém sdělení v rámci rozhodování o místní příslušnosti uvedl, že je od [anonymizováno] [rok] přihlášen na adrese [adresa žalovaného] (tedy k datu podání ze dne [datum]) bydlí u své matky na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] uvedla, že má zákonnou povinnost porovnat databázi plátců televizního poplatku s evidencí odběratelů elektřiny a pokud zjistí, že odběratel elektrické energie není registrován jako poplatník televizního poplatku, žalobkyně je povinna oslovit takovou osobu jako poplatníka s tím, že se musí přihlásit do systému, přičemž tak žalobkyně učinila svou výzvou ze dne [datum], kterou si žalovaný osobně převzal. Tímto došlo k přihlášení žalovaného do evidence poplatníků ke dni [datum]. Žalobkyně neeviduje odhlášku žalovaného ani změnu adresy pro doručování, měl-li žalovaný za to, že přestal mít povinnost platit televizní poplatek, byl povinen oznámit to žalobkyni. Do doby odhlášení ve smyslu ust. § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. žalovaný zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Konečně žalobkyně uvedla, že povinnost platit televizní poplatky je povinností osobního charakteru, tedy je vázána k osobě poplatníka a jeho přihlášení se a odhlášení do/z evidence žalobkyně, nikoliv tedy k jeho místu bydliště, samotnému vlastnictví, držení či užívání televizního přijímače evidovaným poplatníkem. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 4. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k přihlášení poplatníka České televize s výňatky § 3 a § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, neboť se žalovaný stal evidovaným odběratelem elektrické energie na adrese [adresa žalovaného]. Protože však žalovaný na dopis ze dne [datum] nereagoval, zařadila žalobkyně žalovaného do evidence plátců televizního poplatku, a to od [anonymizováno] [rok], o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum] s předpisem prvního poplatku za měsíc únor 2019 se splatností do [datum]. Žalovaný však řádně neplatil televizní poplatky, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum]. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za období od [datum] do [datum]. Televizní poplatek stanovený ve výši 135 Kč měsíčně představuje za období 23 kalendářních měsíců dluh ve výši 3 105 Kč. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba․ 6. Ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. je stanoveno:„ Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.“. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se od ledna 2019 stal poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., a to postupem podle shora citovaného ustanovení § 3 odst. 4 téhož zákona. Z výpisu z evidence České televize, má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky za období od února 2019 do prosince 2020, tj. za období 23 kalendářních měsíců, kdy žalovaný ve stanovaných lhůtách splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, nedostál svým povinnostem k úhradě poplatků a žalobkyni tak dluží celkem částku 3 105 Kč. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne sepisu žaloby na částku 509,55 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z [datum], nález I. ÚS 1452/09 ze [datum], nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastou