4 C 134/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému jako držiteli [anonymizována dvě slova] vznikla povinnost přihlásit se do příslušné evidence pro platbu [anonymizováno] poplatku. Tuto svou povinnost splnil dne [datum], avšak od měsíce dubna 2020 nehradí [anonymizováno] poplatky. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k doplacení dlužných [anonymizováno] poplatků za období od měsíce [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], jež žalovaný přes tuto výzvu neuhradil. Proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu. Žalovaný se k žalobě v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a o. s. ř. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů [anonymizována dvě slova] jakožto poplatník [anonymizováno] poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od měsíce [anonymizováno] [rok] do měsíce [anonymizováno] [rok] celkem v částce 945 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ust. § 7 odst. 3) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem 13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku, výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od měsíce dubna 2020 do měsíce října 2020 v celkové výši 945 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ust. § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a odměnu za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 a sp. zn. I.ÚS 195/2011 nepřiznal žalobkyni odměnu za právní zastoupení žalobce advokátem, režijní paušály ani daň z přidané hodnoty, když žalobkyně má na poli svého působení výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ní klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, jenž hospodaří s majetkem státu, tudíž může být dostatečně vybavena odbornými pracovníky, kteří mohou hájit jeho zájmy před soudem a neangažovat k vymáhání svých pohledávek externí odborníky (advokáta). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.