4 C 190/2022-11 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 18 530 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované poskytnutím peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ věřitel“). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 720 Kč počínaje [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka včetně příslušenství byla z původního věřitele, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem z téhož dne. Žalovaná na pohledávku až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 5 470 Kč. Ke dni postoupení tak činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 18 530 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, a to tak, že na dlužné jistině požaduje 18 530 Kč coby rozdíl mezi poskytnutou a zaplacenou částkou, dále požaduje kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 866,28 Kč (zákonný úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. [právnická osoba], [IČO], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku odeslán žalované dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek. 5. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 24 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 19 200 Kč (sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč, úroku ve výši 4 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč), to vše v 60 týdenních splátkách po 720 Kč. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] byla žalované prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum]. 6. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 7. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 12. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalovanou a původním věřitelem, spol. [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Uzavřenou smlouvu označenou jako smlouva o úvěru [číslo] soud shledal s ohledem na výši sjednaných poplatků za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 18 530 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 24 000 Kč a částkou 5 470 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v oznámení o postoupení pohledávky byla žalované stanovena lhůta k úhradě do [datum], prodlení tak nastalo až dne [datum], a to tohoto dne byl tedy žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení podle dat sjednaných ve smlouvě. Požadovaný nárok na zákonný úrok z prodlení před [datum] byl tedy výrokem II. zamítnut. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud o zbývajícím nároku s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 530 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včet