4 C 2/2022-43 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalované dne [datum] bezhotovostně finanční prostředky ve výši 3 000 Kč se splatností ke dni [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na takto vzniklý dluh původnímu věřiteli ani žalobkyni dosud ničeho neuhradila, a proto žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 3 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo žalované odesláno dle podacího lístku téhož dne. 4. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z., kdy se žalovaná nejprve v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami původního věřitele zaregistrovala na webových stránkách původního věřitele. Na základě uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 3 000 Kč, což splnil dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalované, jak je zřejmé z dokladu o převodu částky 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě 30 dní, tj. nejpozději do [datum]. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku, žalovaná však ani přesto neuhradila žádnou částku. 5. Listinami, které doložila žalobkyně k důkazu bylo prokázáno, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, když netvrdila žádné skutečnosti, kterými by nárok žalobkyně uplatněný žalobou zpochybnila, soud proto vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní a žalobních tvrzení, načež vyhověl žalobě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.