4 C 225/2022-10 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 31 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 %. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč, skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč, který měl žalovaný splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaný uhradil částku 5 006 Kč, tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalobce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr splátek v místě bydliště žalované, z nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy. Nejde o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a následující. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů. Celkem se zavázal uhradit částku 36 360 Kč, z toho na úrok připadá částka 3 960 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p.a., poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 6 400 Kč RPSN činí 212,77 % ročně. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 70,89 % ročně, celkové navýšení dokonce 212,77 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,74 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 32,22 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C .488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a násl. Žalobce žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, žalovaný uhradil 5 006 Kč, dluží 14 994 Kč. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 14 994 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Žalobce prokázal, že upomínku předal poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], následujícího dne se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného, žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat ve lhůtě stanovené v upomínce, tj. ve lhůtě do 14 dnů, [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.