5 C 106/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 32 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalobce uvedl, že poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s navýšením o 7 000 Kč na úrocích, dále 7 000 Kč jakožto odměnu za administrativní činnost a 14 000 Kč jako hotovostní inkaso splátek, celkem tedy s navýšením o 28 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli pouze 2 100 Kč, následně původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému téhož dne, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. 4. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 28 000 Kč, celkem se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 63 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 050 Kč (poslední splátka ve zbytku). 5. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 2 100 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 32 900 Kč (35 000 Kč – 2 100 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalovanému dne [datum]. 6. Soud se zabýval platností úvěrové smlouvy z hlediska celkových podmínek ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], podle nějž je třeba úvěrovou smlouvu posuzovat jako celek a jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu a zjistit, zdali smlouva jako taková nezasahuje do sféry žalovaného v pozici spotřebitele způsobem, který by bylo třeba posoudit jako rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. Současně bylo třeba přihlédnout k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Odo 234/2005 a sp. zn. 21Cdo 1484/2004, podle níž je v rozporu s dobrými mravy a nepřípustně sjednaný smluvní úrok, který přesahuje dvoj až trojnásobek běžného úroku, za který poskytují v daném čase a místě obdobný produkt banky. V posuzované věci má soud za to, že odměna za poskytnutí úvěru, která činila celkem 28 000 Kč, což rozloženo do 60 týdnů představuje roční úrok ve výši 24 266,66 Kč, kterážto částka je 69,33 % ročního úroku z poskytnuté jistiny. Ve smlouvě je uveden smluvní úrok 35,53 % ročně, nicméně ten vychází nesprávně toliko z dílčí částky úroku 7 000 Kč. Referenční sazba RPSN, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěry v březnu 2018 pro domácnosti na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let činila podle veřejně dostupné databáze [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK4, 8,19 %. Ve světle shora citované judikatury tak činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 24,58 %. Činila-li úroková sazba reálně 69,33 %, je sjednaný smluvní úrok v rozporu s dobrými mravy. S přihlédnutím k sankcím spojeným s prodlením žalovaného se splácením, ať už jde o sjednané částky za upomínání či smluvní pokutu, je na místě závěr, že smlouva jako taková je podle § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat toliko v režimu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., podle nějž bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek, má každá ze stran právo na vrácení toho, co plnila. V posuzované věci to znamená, že bylo-li poskytnuto 35 000 Kč žalovanému a ten vrátil 2 100 Kč, je nárok žalobce dán co do 32 900 Kč s tím, že prodlení žalovaného nemohlo s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy nastat podle smluvního data k [datum], ale nastalo až po uplynutí doby fikce doručení podle § 573 o.z., v tomto případě dle oznámení o postoupení pohledávky z [datum] zaslanou žalovanému dne [datum]. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno co do 32 900 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbytku původně uplatňovaného příslušenství pod výrokem II. musela být žaloba z části zamítnuta, neboť zákonný úrok z prodlení nelze v případě neplatné smlouvy požadovat od data postoupení pohledávky, ale až od výzvy k zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl neúspěšný v poměrně nepatrné části, kdy byl jeho nárok zamítnut jen, pokud se jedná o příslušenství žalované částky, jinak bylo žalobě vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 316 Kč, odměna advokáta ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 1 800 Kč v částce 378 Kč, tj. celkem tedy 3 494 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.