5 C 34/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále také„ původní věřitel“). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože výzva mu byla doručena řádně do vlastních rukou. K projednání věci před soudem se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, žalobce a zástupce žalobce, kteří svou účast řádně a včas omluvili. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] uvedenou smlouvou podle § 1879-1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který byl dle poštovního podacího archu odeslán na adresu žalovaného dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Z listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 3 000 Kč formou bankovního převodu na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději dne [datum]. V rámci smluvních ujednání byla sjednána sankce pro případ nesplacení úvěru, a to ve formě úroku z prodlení ve výši 10 % týdně ze všech částek po splatnosti, přičemž minimální částka pokuty měla činit 250 Kč týdně nebo její část, nebo nejvyšší částka, kterou zákon povoluje. Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil ani zčásti. Žalovaný do dnešního dne z dlužné částky ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou mu žalobcem ze dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce je důvodný co do jistiny, neboť žalobce prokázal poskytnutí částky 3 000 Kč žalovanému, který svůj závazek vrátit poskytnuté prostředky nesplnil ve lhůtě splatnosti. Vzhledem k výši sjednaného úroku z prodlení, jakož i s ohledem na splatnost zápůjčky soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce z [datum] je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. Částku 3000 Kč tak soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z. Neplatnost smlouvy o zápůjčce má vliv také na přiznání nároku na zákonný úrok z prodlení, kdy žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti, soud má s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce za to, že k prodlení žalovaného mohlo dojít teprve až doručením oznámení o postoupení pohledávky, a proto byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení až od [datum] do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, v této části byl jeho nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnut jako nedůvodný. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný ve 100 %, pokud jde o žalovanou jistinu, má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, celkem 1 489 Kč.