7 C 123/2022-49 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 8 280 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 2 352,83 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 832,59 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky 6 376,63 Kč od [datum] do zaplacení a úroky ve výši 23,72 % p.a. z částky 6 376,63 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, sjednanou v článku 1.4 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovená na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 3 900 Kč, z toho na jistině 623,37 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 980 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 896,63 Kč Poslední platba na pohledávku ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 376,63 Kč ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v článku 1.4 smlouvy. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 10 280 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 6 376,63 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 903,37 Kč, příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce tak po žalovaném požaduje dlužnou částku ve výši 8 280 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 376,63 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 1 903,37 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 352,83 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 832,59 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 376,63 Kč od [datum] do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 376,63 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 352,83 Kč představuje úrok ve výši 23,72 % ročně, počítaný z dlužné jistiny 6 376,63 Kč od [datum] do data postoupení [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 832,59 Kč představuje úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 376,63 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k zaplacení dlužné částky. Usnesením ze dne 13. 1. 2022 č.j. 60 C 307/2020 – 32 Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň – sever jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel, společnost [právnická osoba], [IČO] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku a následující, jako postupníkovi. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem podáním ze dne [datum]. Z důkazu smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 12 180 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 210 Kč s tím, že první splátka je splatná nejpozději 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, RPSN smlouvy činí 195 % ročně. Částku 12 180 Kč, kterou byl žalovaný povinen věřiteli uhradit, se sestává z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku ve výši 1 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 195 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,88 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 26,64 % ročně. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak shledal uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou a provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, žalovaný uhradil 3 900 Kč, dluží 3 100 Kč. Soud tak žalovaném