7 C 125/2022-59 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 25 517,70 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy [anonymizováno] ze dne 26. 5. 2017 Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit 60 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 816,93 Kč, a to se splatností vždy k 17. dni v měsíci. Výše úroku z nesplacené části čerpané jistiny byla sjednána ve výši 7,9 % ročně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobce proto dopisem ze dne 19. 4. 2019 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný ke dni 19. 6. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z úvěrové smlouvy č. GNN [bankovní účet] soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 26. 5. 2017 smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizováno] PLUS“ (dále jen„ smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč jakožto neúčelový spotřebitelský úvěr. Podle článku 4.1 smlouvy byla sjednána úroková sazba úvěru 7,9 % p.a. s tím, že úvěr bude splácen v celkem 60 anuitních měsíčních splátkách po 816,93 Kč, celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činila 47 151,08 Kč. V článku 2.1 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný je povinen poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, přičemž celý úvěr se zavázal vrátit žalobci nejpozději do 17. 6. 2022. Žalovaný dle listiny nazvané historie úvěru GNN019720897 čerpal dne 26. 5. 2017 bezhotovostně částku 35 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení a v souvislosti s tím mu byly účtovány úroky z prodlení. Ke dni 12. 3. 2019 činila dle výpisu z úvěrového účtu nesplacená jistina 25 367,70 Kč. Dopisem ze dne 19. 4. 2019, který byl odeslán prostřednictvím České pošty, s.p., a doručen žalovanému dne 30. 4. 2019, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 2 148,13 Kč a poplatku ve výši 150 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že pokud se tak nestane, bude tato výzva považována zároveň za odstoupení od smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením více než dvou splátek, a žalobce je v takovém případě oprávněn odstoupit od smlouvy ve smyslu článku 7.2 smlouvy. Dne 19. 2. 2020 pak žalobce prostřednictvím právního zástupce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, jak je patrné z poštovního podacího archu ve spojení s výzvou ze dne 19. 2. 2020, ani poté však žalovaný svůj dluh neuhradil. Na podkladě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že se žalobce svého nároku domáhá oprávněně, neboť v řízení bylo zjištěno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky. Ačkoliv se žalovaný zavázal žalobci poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách, tomuto svému závazku nedostál, a je s plněním svých peněžitých závazků vůči žalobci v prodlení. Žalobce tak oprávněně přistoupil k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud s ohledem na předložené listinné důkazy neměl důvod pochybovat. Proto žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a soud přiznal žalobci rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z. jdoucího od 5. 2. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 2 473 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 021 Kč, nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč podle § 14b bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za jeden úkon právní služby a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem 2 473 Kč.