7 C 13/2022-26 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň- sever dne 2. 11. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 43 205,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 5. 2017 došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření rámcové smlouvy [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 15. 2. 2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 8 000 Kč, který žalobkyně žalované schválila a umožnila jí jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Dne 11. 3. 2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 119 593 Kč (úvěr č. [anonymizováno]). Žalované byl tento úvěr vyplacen na běžný účet dne 11. 3. 2019. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně vyjádřila souhlas, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 17. 5. 2017 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě a z mimořádného výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že žalobkyně poskytla dne 11. 3. 2019 žalované úvěr č. [anonymizováno] ve výši 119 593 Kč, kdy částka 99 593 Kč byla určena na splacení původního úvěru a částka 20 000 Kč není vázána žádným účelem. V souladu s obchodními podmínkami se žalovaná zavázala úvěr splácet (dle dodatku [číslo]) v 55 pravidelných měsíčních splátkách po 3 021 Kč při úrokové sazbě 14,90 % ročně. Splatnost byla stanovena k 15. dni v kalendářním měsíci počínaje 15. dnem v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr čerpán, tj. 15. 4. 2019. Ze splátkového kalendáře k úvěru č. [anonymizováno] ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení s úhradou několika splátek. Dopisem ze dne 19. 7. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že celý úvěr byl z důvodu nehrazení splátek z její strany zesplatněn, a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 86 349,02 Kč. Z přehledu plateb k úvěru HU00666081 vyplývá, že ke dni 2. 11. 2021 činila dlužná jistina 43 205,29 Kč a úrok 112,51 Kč. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ve spojení s výpisem z účtu žalované soud zjistil, že dne 15. 2. 2019 bylo žalované schváleno čerpání kontokorentu ve výši 8 000 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou, které spočívalo v nehrazení sjednaných splátek, žalobkyně přistoupila v souladu s článkem nazvaným„ ostatní ustanovení“ ve spojení s podmínkami pro používání kontokorentu k zesplatnění kontokorentu ke dni 19. 7. 2021 a výzvou z téhož dne žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Z přehledu plateb kontokorentu bylo zjištěno, že ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 8 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 326,67 Kč. Dne 9. 8. 2021, tj. po zesplatnění, žalovaná uhradila částku 8 326,67 Kč, nadále tak žalobkyni dluží pouze smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 7. 2021 do 8. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 8. 2021. V průběhu řízení (dříve, než ve věci bylo jednáno) vzala žalobkyně svým podáním ze dne 28. 1. 2022 žalobu v rozsahu jistiny 1 780 Kč, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 1 780 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 780 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení zpět s odůvodněním, že žalovaná uhradila dne 10. 11. 2021 částku 1 780 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu úvěru č. [anonymizováno]. Soud proto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byly podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, a to smlouva o poskytnutí úvěru č. [anonymizováno] a smlouva o poskytnutí kontokorentu na běžném účtu, na jejichž základě banka poskytla žalované úvěr ve výši 119 593 Kč a 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala je v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným smluvním úrokem uhradit. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok z úvěru vyplývá z ustanovení § 2395 o.z. Protože žalovaná úvěry řádně nesplácela, využila banka v souladu s § 2001 o.z. svého oprávnění a od obou smluv odstoupila. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokazovala, že by dlužné částky žalobkyni uhradila, soud tak s ohledem na výše uvedené skutkové závěry žalobě v rozsahu nedotčeném zpětvzetím vyhověl. Žalobkyně požadovala vrácení dlužné jistiny s úrokem ve sjednané výši 14,90 % od zesplatnění do 17. 10. 2021 vždy z aktuální výše dlužné jistiny a podle § 1970 o.z. má právo také na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Od 18. 10. 2021 pak žalobkyni byl přiznán nárok na smluvní úrok pouze ve výši 8,5 % ročně, jak požadovala žalobkyně, a to s ohledem na znění ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Ohledně kontokorentu žalovaná dluží žalobkyni s ohledem na zpětvzetí již pouze smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 7. 2021 do 8. 8. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 7. 2021 do 8. 8. 2021. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, soud vrátí poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Jelikož soudní poplatek činí 1 657 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, soud rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v poměrné části 72 Kč. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladu řízení v částce 1 657 Kč představující zaplacený soudní poplatek ponížený o poměrnou část soudního poplatku, který byl vrácen žalobkyni z titulu částečného zpětvzetí žaloby.