7 C 135/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 8. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021. Na základě smlouvy o zápůjčce původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč s tím, že splatnost zápůjčky byla sjednána ke dni 20. 9. 2019. Ve smlouvě byla sjednána nulová úroková sazba, RPSN a poplatek za sjednání úvěru ve výši 0 Kč. Žalovaný však svůj dluh ve lhůtě splatnosti a ani poté nesplnila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne 3. 12. 2021 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 21. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 8 000 Kč, což splnil dne 21. 8. 2021 bezhotovostním převodem na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 20. 9. 2019. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 0 Kč. Žalovaný však neuhradil na úvěr žádnou částku, a to ani přes upomínku ze dne 3. 12. 2021, která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Žalovaný tak dluží žalobci částku 8 000 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobce též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl neúspěšný v poměrně nepatrné části, kdy byl jeho nárok zamítnut jen, pokud se jedná o příslušenství žalované částky, jinak bylo žalobě vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.