7 C 136/2022-52 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 24 860 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 2 164,33 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 064,38 Kč, s úroky z prodlení ve výši 9,75 % z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky ve výši 19,31 % p.a. z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 9. 1. 2018 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 – 89 v zák. č. 257/2016 Sb. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně sjednanou v článku 1.4 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistinných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2 500 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 864 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 600 Kč a na poplatek za životní pojištění 36 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla, ze strany žalovaného, ke dni 5. 3. 2019 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 6. 3. 2019 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 19,31 % ročně sjednaným v článku 1.4. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 26 360 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 136 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 324 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 24 860 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 9 860 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 164, 33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 064,48 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 164,33 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,31 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 6. 3. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019, ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 064,38 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení, počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 13. 3. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které si tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že postupitel – společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci jako postupníkovi ve smyslu ustanovení § 1879 a následující občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z důkazu smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 1. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ], [IČO], jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, kterého se úvěrující zavázal úvěrovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěrujícímu uhradit celkem částku 27 360 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 456 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Navýšení se sestává z úroku ve výši 3 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatku za pojištění 360 Kč, RPSN smlouvy o úvěru činí 215,01 %. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 1. 2018 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti dle ustanovení § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodlého zákonné regulaci právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 215,01 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,58 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 do 5 roků). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR, spisová zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,74 % ročně. Je nerozhodné, zda navýšení je nazváno úrokem, či různými poplatky. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o spotř