7 C 139/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 2 485 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 5. 3. 2019 do 14. 5. 2019, a to ohledně osobního automobilu s objemem válců nad [číslo] cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Dále se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 3 572 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 24. 11. 2020 do 7. 2. 2021 ohledně osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Žalobce také požadoval zaplacení 300 Kč jako poplatek spojený s náklady na mimosoudní uplatnění, a to za dvě odeslané výzvy k úhradě, tj. celkem 600 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistil, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad [číslo] cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které je v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 5. 3. 2019 do 14. 5. 2019 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce doložil, že dne 11. 9. 2019 odeslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo se stanovením zákonné lhůty 30 dní v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost příspěvku ve vazbě na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala dne 26. 10. 2019. Dále z výzvy k úhradě příspěvku ze dne 29. 4. 2021 je zřejmé, že v období od 24. 11. 2020 do 7. 2. 2021 nebylo pojištěno další vozidlo, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný, s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]; žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo se stanovením zákonné lhůty 60 dní v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. splatnost příspěvku ve vazbě na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala dne 13. 7. 2021. Žalobce dále doložil, že žalovanému zaslal dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a to § 2 odst. 1 písm. písm. f), když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu z vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], činí denní příspěvek 35 Kč, tj. při 71 dnech bez pojištění 2 485 Kč; a podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ohledně vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] činí denní příspěvek 47 Kč, což při 76 dnech bez pojištění znamená výši příspěvku 3 572 Kč. [příjmení] poplatku za výzvu k zaplacení činí 2x 300 Kč podle vyhlášky Ministerstva financí. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobci celkem 6 657 Kč, přičemž s úhradou se žalovaný dostal do prodlení v případě vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] marným uplynutím třicetidenní lhůty stanovené ve výzvě z 11. 9. 2019 a v případě vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] marným uplynutím šedesátidenní lhůty stanovené ve výzvě ze dne 29. 4. 2021. Žalovaný je tak povinen žalobci uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení, a to z jednotlivých dlužných částek vždy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, přísluší jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 189 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.