7 C 147/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 20. 4. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 8 996,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 6. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 300 Kč, který měl být splacen nejpozději 16. 5. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádným způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když z důkazu smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel, postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem u Krčské vodárny [číslo], [PSČ], [obec a číslo] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující občanského zákoníku. Z důkazu smlouva o úvěru č. B0011801214217177-b ze dne 15. 4. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce], jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a následující. Úvěrující se zavázal úvěrovanému poskytnout úvěr v celkové výši 4 300 Kč, doba trvání úvěru činila 29 dnů. Žalovaný se zavázal úvěrujícímu uhradit částku 9 132,69 Kč (před slevou), po slevě částku 6 230,19 Kč, RPSN smlouvy o půjčce činí 10 536,30 % ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 15. 4. 2019 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti aplikace dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka, platit absurdně velké navýšení 10 536,30 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,65 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,95 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 15. 4. 2019 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C. [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a následující. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 4 300 Kč, žalovaný ničeho právnímu předchůdci žalobce neuhradil, soud tak uložil žalovanému vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 4 300 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 300 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne 3. 4. 2021. Upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě téhož dne, tj. 3. 4. 2021, následujícího dne, tj. 4. 4. 2021 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit hned, tj. do 5. 4. 2021, od 6. 4. 2021 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení. Podle položky 1. a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč, dle položky 2.1 a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci poplatek do výše dle položky 1. Částku 600 Kč je žalobce povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2. o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.