7 C 161/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 2 924,81 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 3. 2014, která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále také„ původní věřitel“). Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] uvedenou smlouvou podle § 1879-1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Původní věřitel dopisem ze dne 18. 1. 2018, který byl podán na poštu dne 25. 1. 2018, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Z listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., na základě které poskytl žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 3 000 Kč formou bankovního převodu na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději dne 23. 4. 2014. Žalovaný však dlužnou částku žalobci ani původnímu věřiteli jakožto právnímu předchůdci žalobce neuhradil ani zčásti. Žalobce žalobou v této věci požadoval po žalovaném pouze jistinu 2 924,81 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožadoval. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce je po právu, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí od 17. 9. 2015, tj. ode dne následujícího po splatnosti, do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, celkem 2 089 Kč.