7 C 167/2022-43 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou dne 18. 11. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se žalobce domáhal zaplacení částky 17 183 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 6 227,56 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 369,16 Kč, s úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 20,98 % p.a. z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo 1. 11. 2016 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle Zák. [číslo] Sb. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 183 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v článku 1., 2. podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 481 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 8. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jeho postoupení žalobci uhradil pouze 3 500 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 183 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 591,40 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 725,60 Kč Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 8. 1. 2011. Ze smluvních ujednání je zřejmé, že nejpozději měl žalovaný dlužnou částku zaplatit dne 29. 8. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce tak mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka ze strany žalovaného nebyla ke dni 29. 8. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 000 Kč ode dne 30. 8. 2017 až do zaplacení úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednaným v článku 1., 2. podmínek. Pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 17 183 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 008,60 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 174,40 Kč. Příslušenství potom tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce požaduje dlužnou částku ve výši 17 183 Kč, jež se sestává s dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 4 183 Kč, kapitalizované úroky činí 6 227,56 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 2 369,60 Kč, žalobce dále požaduje úroky ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 227,56 Kč je počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 30. 8. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 369,16 Kč je počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 od 6. 9. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17. 3. 2022 č.j. 60 C 3471/2020 – 32 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň – sever jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 4. 2022. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobce v souladu s ustanovením § 1879 a násl. Občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo původním věřitelem žalované oznámeno. Z důkazu smlouva o půjčce ze dne 1. 11. 2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] jako zapůjčitel se zavázal žalovanému jako vydlužiteli poskytnout půjčku ve výši 13 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit s navýšením 7 683 Kč, tedy se zavázal uhradit celkem částku 2 683 Kč v 43 týdenních splátkách ve výši 481 Kč. Poplatek ve výši 7 683 Kč se sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úroku ve výši 1 183 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 900 Kč, RPSN smlouvy o zápůjčce činí 91,66 % ročně. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 1. 11. 2016 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o zápůjčce se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 91,66 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 11,22 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 33,66 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o zápůjčce věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši je nemravná celá smlouva o zápůjčce. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titu