7 C 175/2022-19 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném peněžitého plnění ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 19. 4. 2022 až do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 8. 2021 uhradila za žalovaného dluh ve výši 5 000 Kč panu [příjmení] na jeho bankovní účet, žalovaný však žalobkyni dlužnou částku ani přes výzvy dosud neuhradil. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), když na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, žalovaný nereagoval a žalobkyně projevila souhlas již v návrhu na zahájení řízení. Soud proto o věci rozhodl na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož žalobkyně uhradila na účet č. [bankovní účet], který je veden na jméno [příjmení], dne 9. 8. 2021 částku 5 000 Kč. Ve zprávě pro příjemce uvedla„ Dluh [celé jméno žalovaného]“. Dopisem ze dne 11. 4. 2022, který byl odeslán na adresu žalovaného téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 5 000 Kč ve lhůtě do 18. 4. 2022 na bankovní účet žalobkyně s upozorněním, že v případě neuhrazení se obrátí se svým nárokem na soud. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle shora citovaného zákonného ustanovení měl žalovaný povinnost vydat žalobkyni finanční prostředky, které žalobkyně plnila za žalovaného třetí osobě, tuto povinnost však nesplnil, v důsledku čehož se dostal do prodlení dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ze dne 11. 4. 2022, tj. dne 19. 4. 2022. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nikterak nevyjádřil, soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 719 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, odměny advokáta ve výši 3 000 Kč podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) po 1 000 Kč, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky za 3 úkony po 300 Kč, 21 % DPH ze základu tvořeného součtem odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů v částce 819 Kč.