7 C 177/2022-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] ze dne 29. 5. 2018 uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce žalobce“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 567 177 Kč. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluvním úrokem ve výši 6,9 % ročně. Právní předchůdce žalobce svou smluvní povinnost splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve sjednané výši, avšak žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 31. 5. 2021. Žalobce je nositelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2021, která byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a o.s.ř. žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se [právnická osoba] a.s. dne 29. 6. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo]. Tuto pohledávku následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2021 postoupila [právnická osoba] a.s. na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 2. 9. 2021 a vyrozuměním ze dne 13. 7. 2021. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobce je v projednávané věci aktivně legitimován. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo] ze dne 29. 5. 2018 ve spojení s akceptací návrhu ze dne 29. 5. 2018 je zřejmé, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 567 177 Kč s úrokovou sazbou 6,90 % ročně a RPSN 7,09 %, kdy celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatit 789 096 Kč, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 6 557 Kč. Z článku III. smlouvy o úvěru je zřejmé, že úvěr měl být čerpán ve výši 31 827 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet], a to na úhradu spotřebního úvěru sjednaného mezi žalovaným a [právnická osoba] dne 3. 2. 2018; dále ve výši 35 350 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] na úhradu dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [anonymizováno] ČR, a.s; zbývající část úvěru ve výši 500 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez určení účelu. Z oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení ze dne 1. 6. 2018 bylo zjištěno, že úvěr na základě úvěrové smlouvy [číslo] byl čerpán dohodnutým způsobem a v této souvislosti společnost [právnická osoba] shrnula, že celková vyčerpaná částka činí 567 177 Kč, celková výše pravidelné měsíční splátky činí 6 557 Kč a je splatná vždy k 20. dni v měsíci a je neměnná po celou dobu splácení, celkový počet anuitních splátek činí 120 a úvěr je evidován na účtu banky č. [bankovní účet]. V článku XIII. úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné v případ, že nastane závažná skutečnost uvedená v článku XII. Smlouvy, tj. například prodlení s některou platební povinností. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 26. 5. 2021 - 463 511,86 Kč. Právní předchůdce žalobce s ohledem na to, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, využil svého oprávnění a dopisem ze dne 31. 5. 2021 žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu ve výši 553 008,81 Kč. Žalobou pak žalobce uplatnil částku 505 454,63 Kč (dlužná jistina úvěru), kapitalizovaný úrok z úvěru 45 303,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 250,73 Kč a dlužné poplatky v částce 1 000 Kč (2x 500 Kč za výzvu k zaplacení) účtovaných dle čl. 7 ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. 5. Smlouvu o úvěru, která byla uzavřena dne 29. 5. 2018, soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o.z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Aktuální dlužná částka je představována neuhrazenou jistinou ve výši 505 454,63 Kč, poplatků v částce 1 000 Kč a kapitalizovaným 6,90% smluvním úrokem 45 303,45 Kč od 1. 6. 2021, tj. ode dne následujícího po zesplatnění, do 14. 6. 2021. Dále pak má žalobce nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 6,90 % z dlužné jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v daném případě byl žalobci vůči žalovanému přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 250,73 Kč za období od 1. 6. 2021 do 14. 6. 2021 a dále od 15. 6. 2021 ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny až do zaplacení. Soud má za to, že žalobce doložil, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku žalobě zcela vyhověno. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 20 219 Kč, náhradě právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 10 340 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.“) a dále navýšení o paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za každý z poskytnutých úkonů právní služby, tj. celkem 900 Kč, a konečně navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 31 920 Kč, tj. 6 703,20 Kč Celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 58 842,20 Kč Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.