7 C 184/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované peněžitého plnění v celkové výši 62 215,73 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2018. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy se právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 10,60 % ročně s tím, že bylo smluvně ujednáno, že úroky budou připisovány k jistině úvěru. Žalovaná se však dostala se splácením úvěru do prodlení a právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil k datu 28. 12. 2019. Po zesplatnění žalovaná uhradila postupně ještě celkem 107 237,70 Kč, které žalobce započetl nejprve na příslušenství a následně na jistinu pohledávky. Žalobce uplatnil také nárok na úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po dni, kdy platby žalované úroky přestávají krýt. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žádný z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě obsahu spisu soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne 12. 1. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu smluvně zavázala mu čerpané prostředky vrátit spolu s 10,60 % ročním úrokem a zaplatit příslušné poplatky. Jak je patrné z listiny„ Podklady pre súdne konanie“ žalovaná čerpané prostředky řádně a včas nesplácela a dlužná jistina dosáhla ke dni 28. 12. 2019 Kč částky 133 095,73 Kč a k tomuto datu právní předchůdce žalobce prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za splatné, jak je patrné z dopisu adresovaného žalované ze dne 28. 12. 2019. Podle článku 3.1 smlouvy o úvěru byla [právnická osoba] oprávněna připisovat k jistině úroky z úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a také v den, kdy došlo k zesplatnění úvěru, součástí jistiny se staly rovněž ceny vyúčtované v souvislosti s úvěrem. Dne 1. 3. 2020 došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Oznamovací povinnost byla splněna dne 9. 3. 2020, jak je zřejmé z oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila splátkami ze dne 13. 1. 2020, 23. 7. 2020, 18. 8. 2020, 27. 8. 2020, 15. 9. 2020, 16. 10. 2020, 16. 11. 2020, 16. 12. 2020, 18. 1. 2021, 17. 2. 2021, 8. 4. 2021, 18. 5. 2021, 16. 6. 2021, 16. 7. 2021 a 18. 8. 2021, jak je patrné z tabulky splátek, část dlužné částky v celkové výši 107 237,70 Kč a její dluh na nesplacené jistině je aktuálně představován částkou 62 215,73 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., podle níž se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce na základě úvěrové smlouvy poskytl žalované finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem, nicméně dosud poskytnutý úvěr zcela nesplatila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil uhradit žalobci, na něhož přešel nárok [právnická osoba] z uvedené úvěrové smlouvy, jistinu 62 215,73 Kč, úrok z úvěru a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., obojí od 19. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po uhrazení poslední částky ze strany žalované, až do zaplacení. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci, který je ve věci aktivně legitimován, nárok na zaplacení žalované částky proti žalované přiznal. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 2 489 Kč na 3 111 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 622 Kč. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek 2 489 Kč, doplatek soudního poplatku 622 Kč, odměna advokáta 10 860 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 3 620 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 11 760 Kč v částce 2 469,60 Kč, tj. celkem 17 340,60 Kč.