7 C 204/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 3. 6. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 250 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 30. 8. 2018 provedl žalovaný za účelem získání úvěru od žalobce registraci na portálu žalobce a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet společnosti [právnická osoba] s [variabilní symbol] a účelem platby„ potvrzuji smlouvu N [číslo] D 4 BF 33“ čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobce, přičemž skutečnost o provedení registrace a ověření bankovního účtu byla žalovanému potvrzena dne 30. 8. 2018 v 15:42 zasláním zprávy ze strany žalobce. Následně byla na základě provedené registrace žalovaného na portálu dne 30. 8. 2018 mezi žalobcem a žalovaným uzavřená prostředky komunikace na dálku, rámcová smlouva o úvěru s CRSP kódem N [číslo] B 4 B F33 (dále jen rámcová smlouva), přičemž dle článku [číslo] uvedené rámcové smlouvy platí, že tím, že klienta zaplatil registrační poplatek s uvedením správných platebních údajů a úvěrující tento registrační poplatek zaúčtoval, považuje se rámcová smlouva o úvěru za potvrzenou a uzavřenou oběma stranami, prostřednictvím elektronických kanálů. Uzavřením rámcové smlouvy byl vytvořen obecný právní rámec upravující práva a povinnosti smluvních stran při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru. V souvislosti s uzavřením rámcové smlouvy žalobce řádně v souladu s obecně závaznými předpisy prověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dne 9. 5. 2019 zaslal žalovaný žalobci prostřednictvím k tomu určené sekce portálu žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem řádně a v dostatečné rozsahu posouzena, přičemž žalobce žádost zamítl a nabídl požádat o menší částku. Dne 9. 5. 2019 zaslal žalovaný žalobci prostřednictvím k tomu určené sekce portálu žádost o poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč. Žalobce žádost žalovaného téhož dne přijal. Okamžikem přijetí této žádosti žalovaného žalobcem byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce na základě žádosti žalovaného [číslo] žalovanému poskytl dne 9. 5. 2019 úvěr ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal žalobci vrátit úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 750 Kč, to je celkem částku 3 250 Kč, nejpozději do dne 8. 6. 2019, a to jednorázovou platbou na bankovní účet žalobce. Žalovaný současně čestným prohlášením smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 5. 2019 mimo jiné potvrdil, že má dostatečné příjmy a jeho finanční situace mu dovoluje přibrat finanční závazek představující sjednaný úvěr. Žalobci náleží v souladu s článkem VII odst. [číslo] uzavřené smlouvy o úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % včetně DPH z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v případě úvěru činí částku 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru dne 9. 6. 2019. Ke dni 3. 6. 2022 činí celková výše smluvní pokuty počítaná za každý den prodlení žalovaného, jakož to částka ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru, částku ve výši 2 797,50 Kč. Celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celková výše úvěru, která v případě úvěru činí částku ve výši 1 250 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s ustanovením § 122 odst. 1. B zák. č. 257/2016 Sb. požadovat při prodlení žalovaného úrok z prodlení. Žalobce tak požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny počínaje dnem 9. 6. 2019. Žalobce zaslal žalovanému dne 8. 6. 2019 opakované výzvy k úhradě úvěru, žalovaný ani po uplynutí 30 dnů od zaslání těchto výzev neuhradil na úhradu předmětného úvěru ničeho. Žalobce tak byl nucen přistoupit k pokusu o mimosoudní vymožení úvěru, za tímto účelem byl úvěr předán [právnická osoba] a.s. dne 2. 8. 2019. V článku VII odst. 1 a následující smlouvy o spotřebitelském úvěru si smluvní strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného splacení peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru možnost žalobce učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím 3. osoby, přičemž náklady na toto mimosoudní vymáhání jsou pro účely rámcové smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru oběma stranami považovány za účelně vynaložené náklady ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Platí, že výše nákladů za prvních 14 dnů mimosoudního vymáhání prostřednictvím 3. osoby bude činit 700 Kč a zahrnuje zejména mzdové náklady pracovníků správy pohledávek 3. osoby, náklady na kancelářské potřeby 3. osoby, softwarové a hardwarové vybavení oddělení správy pohledávek 3. osoby, zpracování dlužné pohledávky a zavedení do systému 3. osoby, scanování listinných dokumentů, ověřování a dohledávání aktuálních kontaktů, zadávání těchto kontaktů do systému 3. osoby, nastavení operací systému 3. osoby pro odesílání sms, mzdové náklady pracovníků call centra 3. osoby, zařízení a vybavení call centra 3. osoby, včetně nákladů na provoz call centra 3. osoby, poštovné úhrady osobám provádějící přepravu zásilek, řešení návrhů, způsobů úhrady dlužné částky a další nutné náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávek. Nedojde-li během doby uvedené v předchozím odstavci k uzavření dohody, kterou s účelem odvrácení soudního řízení o nárocích úvěrujícího v důsledku prodlení klienta, odkládá platba nebo mění způsob splácení výše nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím 3. osoby za dalších 14 dní prodlení bude činit 500 Kč včetně DPH. Pokud klient neuzavře dohodu či neuhradí dluh v plné výši ani do 30 dnů po zahájení mimosoudního vymáhání výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím 3. osoby činí 500 Kč včetně DPH. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Z důkazů předložených žalobcem – rámcová smlouva o úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2018 a ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a následující smlouvu o úvěru na základě, které se úvěrující zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 2 500 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci uhradit s navýšením 750 Kč do 8. 6. 2019, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 2 229,81 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 9. 5. 2019 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského