7 C 218/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení 8 145,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce odůvodňoval žalobu tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) mu postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby. K vlastnímu nároku žalobce uváděl, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 8 145,47 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 1. 2022. Dále žalobce uváděl, že ani přes předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne 13. 2. 2022, nebyl dluh uhrazen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobce uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba] ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvu o postoupení pohledávek dne 27. 1. 2020, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek (obsahující i pohledávku za žalovaným) s tím, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením původního věřitele ze dne 13. 2. 2022 podle § 1883 OZ zaslaného dle podacího archu poštou. Žalobce je tedy aktivně legitimován oprávněn domáhat se žalované částky u soudu. 4. Ve vztahu k vlastnímu předmětu řízení je ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2021, uzavřené podle § 562 OZ elektronickými prostředky na dálku, ve spojení s § 1820 až 1828 OZ, kdy se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobce [příjmení], sdělil žalobci své údaje – email, telefonní číslo, číslo bankovního účtu a získal přístupové údaje do systému, je zřejmé, že následně požádal o poskytnutí revolvingového úvěru podle § 2395 až 2400 OZ s úvěrovým limitem 5 000 Kč s tím, že původní věřitel úvěr schválil poté, co žalovaný souhlasil s textem úvěrové smlouvy a všeobecnými obchodními podmínkami, a to formou podpisu smlouvy prostřednictvím vložení SMS kódu zaslaného původním věřitelem žalovanému, který byl vložen ve webovém prostředí do příslušného smluvního formuláře. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč byly poskytnuty bezhotovostním převodem na účet žalovaného vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok 0,4026 % (146,949 % ročně) denně z nesplaceného úvěru při stanovené RPSN 299,98 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Dále byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti neuhradil původnímu věřiteli žádnou částku, a ani poté, co došlo k postoupení pohledávky na žalobce, neuhradil žalovaný ničeho. Z výpisu z úvěrového účtu a faktury splatné dne 5. 1. 2022 je patrné, že původní věřitel požadoval po žalovaném úhradu jistiny ve výši 8 145,73 Kč. 5. Soud se zabýval posouzení platnosti úvěrové smlouvy z hlediska nastavení jejích podmínek s tím, že dospěl k závěru, že smluvená výše úrokové sazby 146 949 % ročně (přepočtený denní úrok 0,4026 %) je v rozporu s dobrými mravy a to s ohledem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jenž připouští sjednání smluvního úroku maximálně ve výši trojnásobku běžného úroku poskytovaného bankami v daném období a místě. Z centrální databáze ČNB na webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 a B [číslo] UK 19 vyplývá, že obvyklá úroková sazba pro úroky k září 2021 na spotřebu domácnostem činila 7,92 % RPSN a smluvní úroková sazba pro revolvingové úvěry domácnostem 11,99 %. Maximální přípustná úroková sazba tedy činila 35,97 %. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že výše smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy a rovněž výše RPSN není obvyklá a je několikanásobně vyšší než obvyklá výše. V této souvislosti má soud za to, že smlouvu je třeba posuzovat podle § 588 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když smlouvu je nutno posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, a proto je na místě, aby se účastníci vypořádali v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ a § 2993 OZ s tím, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek a je povinen vrátit to, co plnil. V posuzované věci soud vycházel z toho, že celkem žalovaný nevrátil z titulu revolvingového úvěru 5 000 Kč, tuto částku je tak žalovaný povinen vrátit, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, zde má soud za to, že nárok na něj žalobci vznikl ve smyslu § 1970 OZ a § 1, 2a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 573 OZ po uplynutí tří pracovních dnů od fikce doručení oznámení o postoupení pohledávky zaslané dne 13. 2. 2022. V tomto směru byl úrok z prodlení zákonný přiznán od 21. 2. 2022. Ve zbytku, pokud jde o požadovanou jistinu, jak je uvedeno pod výrokem II. a zákonný úrok z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 61 % (neúspěšný byl z 39 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, doplatek soudního poplatku 600 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 2 089 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 22 %, tj. 459,58 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.