7 C 251/2021-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 6. 2018, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Současně žalobce uváděl, že na základě smlouvy se věřitel zavázal a zasláním na účet žalovaného poté splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se proti tomu podle žalobce zavázal vrátit poskytnutou částku 50 000 Kč s navýšením o úrok z úvěru za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách v celkovém počtu 24 splátek po 4 145 Kč. Žalobce dále uváděl, že žalovaný na svůj dluh neuhradil žádnou částku, splatnost dluhu přitom nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře ke dni 18. 6. 2020. Žalobce po žalovaném požaduje pouze vrácení částky 50 000 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 5. 1. 2022, zástupce žalobce svou účast u jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, přestože mu žaloba i předvolání byly doručeny řádně a včas do vlastních rukou, a proto soud jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne 26. 8. 2020, který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne 27. 8. 2020, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne 11. 6. 2018 uzavřely smlouvu, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka zaslána na jeho bankovní účet č. ú. 107 [bankovní účet], jak je zřejmé z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 6. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením o 49 480 Kč (37 480 Kč úrok a 12 000 Kč poplatek) ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 145 Kč. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když neuhradil žádnou částku. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení celé poskytnuté částky 50 000 Kč Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne 20. 12. 2020, odeslaná žalovanému dne 21. 12. 2020, jak je zřejmé z podacího lístku. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 6. Soud shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v červnu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 8,15 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 24,45 % Smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 60,79 % ročně, k tomu pak poplatek za sjednání úvěru ve výši 12 000 Kč. Při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Je zřejmé, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnuté částky úvěru, notně přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. Částky, které měl žalovaný uhradit, dosahují ve svém souhrnu téměř 100 % jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru ohledně nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Žalobci tak z důvodu absolutní neplanosti smlouvy vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. 7. Soud z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 50 000 Kč. Dále byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v požadované výši. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 178 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 1 500 Kč stanovená podle § 14b odst. 1, bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby 500 Kč a podle § 14b odst. 5. písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč.